Byl jsem na CERNA.AI festivalu v Ostravě

Reportáž z největší české AI akce. Co fungovalo, co ne, proč byl Fáborského F*ck the AI FOMO nejlepší přednáška dne a co si z toho beru do praxe.

V úterý 15. září 2026 jsem strávil den v ostravském Gongu na CERNA.AI festivalu – podle pořadatelů největší akci o umělé inteligenci v Česku. Dva tisíce lidí, sedm scén, přes sto řečníků, vyprodáno měsíc dopředu. Odjížděl jsem s jedním hlavním poznatkem, a není to žádný nový nástroj: většina toho, co na LinkedInu čtete o autonomních agentech, se v praxi nekoná.

Tohle je moje reportáž z místa. Ne výpis programu – ten najdete na webu festivalu. Spíš to, co ze dne zbylo po týdnu, když opadlo nadšení a zůstalo jen to použitelné.

Proč jsem tam vůbec jel

Na konference jezdím čím dál míň. Většina z nich je dnes recyklace toho, co si můžu přečíst za dvacet minut, a networking se dá dělat levněji. Tady mě přesvědčily tři věci.

Za prvé, je to v Ostravě – od nás z Horních Domaslavic kousek, takže odpadla celodenní logistika. Za druhé, v programu byl Jindřich Fáborský, na jehož akce jsem jezdil roky; mám tu ostatně zápisky z Marketing Festivalu 2019 i ze starších ročníků. A za třetí mě zajímalo, jestli akce pořádaná krajskou příspěvkovou organizací může mít úroveň.

Může. A to je samo o sobě zpráva.

Gong, drumshow a začátek, který si sedl

Gong je bývalý plynojem v Dolní oblasti Vítkovice, přestavěný na multifunkční aulu. Industriální beton, ocel a nad tím obří kupole. Pro festival o technologiích asi nejde najít vhodnější kulisu – ta budova sama vypráví příběh regionu, který se jednou přerodil z uhlí na něco jiného a teď to zkouší podruhé.

Program začal v devět blokem, kterému organizátoři říkali Big Start. A tady musím pochválit produkci, protože tohle nebylo obvyklé „dobré ráno, vypněte si telefony“.

Přišla cinematic projekce na velké plátno, po ní imerzivní bubenická show, do toho světla a zvuk využívající akustiku kupole. Chvíli to působilo spíš jako zahájení hudebního festivalu než konference o umělé inteligenci. Znělo by to jako zbytečná show, kdyby to nemělo jeden konkrétní efekt: dva tisíce lidí v sále během čtvrt hodiny přestaly koukat do mobilu. To se na konferencích nevidí často.

Zahájení pak vedli ředitel Černé kostky Andrej Harmečko, vedoucí platformy CERNA.AI Dalibor Mráz, Jan Romportl a Tomáš Baránek. Moderování měl celý den na starosti Jiří Kratochvíl a zvládl to bez zbytečných vsuvek, což u akce se sedmi paralelními scénami není samozřejmost.

Dvanáct minut na přednášku je málo

Tohle je moje největší výhrada k celému programu, tak ji řeknu hned a natvrdo.

Naprostá většina přednášek na hlavních scénách měla dvanáct minut. Ne pětačtyřicet, ne třicet. Dvanáct minut, pak tři minuty na přesun a jede další.

Chápu, proč to organizátoři udělali. Tempo je svižné, nikdo nestihne nudit a za den se přes scénu prožene obrovské množství témat. Jenže to má cenu, kterou zaplatí obsah.

Za dvanáct minut nejde jít do hloubky. Řečník sotva vysvětlí kontext, naznačí, co dělal, a už mu svítí červená. Nezbývá čas na to, co je na těchhle přednáškách nejcennější: jak přesně to udělal, co nefungovalo a proč. Odcházel jsem z několika bloků s pocitem, že jsem dostal upoutávku místo přednášky – téma mě zaujalo, ale abych s ním mohl něco dělat, musel bych si to stejně dohledat jinde.

Osobně bych bral třicet minut a klidně o polovinu méně přednášek. Radši si odnesu tři věci, které umím použít, než dvanáct, ze kterých znám jen název. Pár řečníků ten formát zvládlo skvěle a bylo vidět, že si to poctivě nazkoušeli. Většina ale zjevně škrtala až na místě.

Workshop Jindřicha Fáborského: Claude Code pro marketéra

Pro mě to byl hlavní důvod, proč tam jet, a vyplatilo se.

Fáborský nemluvil o tom, co AI jednou bude umět. Ukazoval vlastní pracovní postup: jak používá Claude Code na rešerše, správu PPC kampaní, newslettery, SEO, tvorbu obsahu a sociální sítě. Tedy na běžnou agendu marketéra, ne na demonstrační příklady.

Co mě na tom zaujalo nejvíc, nebyly jednotlivé triky, ale posun v tom, kde ten nástroj vůbec žije. Většina lidí používá AI tak, že si otevře chat v prohlížeči, něco tam napíše a výsledek zkopíruje zpátky. Fáborského přístup je jiný: nástroj má přístup k souborům, ke skriptům, k datům, pracuje v jeho prostředí a výstupem není text v okně, ale hotová věc na disku.

Zní to jako technický detail. Ve skutečnosti je to ten rozdíl mezi „AI mi pomáhá psát“ a „AI mi dělá práci“.

Přiznávám bez mučení, že jsem si to po návratu domů začal zkoušet na vlastní agendě – a že jsem tím způsobem od té doby zpracovával data ze Search Console, hromadné úpravy na webu i analýzy konkurence. Nefunguje to na všechno a u některých věcí je to spíš zdržení. Ale u opakované práce s daty je rozdíl řádový.

„F*ck the AI FOMO“: nejlepší přednáška dne

Závěrečný blok, Big Finish, začal v sedm večer a vystoupili v něm Vít Vondrák, Michal Kraus, Jindřich Fáborský a Miloš Čermák. A Fáborského dvanáctiminutovka s tímhle názvem byla podle mě nejlepší věc celého dne – mimochodem pěkný důkaz, že ten formát zvládnout jde, když si s ním člověk dá práci.

Pointa byla nepříjemně přesná. Otevřete LinkedIn a dočtete se, že všichni mají stovky autonomních agentů, kteří za ně dělají práci. Otevřete YouTube, totéž. Z toho vzniká každodenní frustrace, že jste pozadu. A co když je realita úplně jiná?

Fáborský na to šel vlastními daty – ukazoval, co reálně používá, co z toho po měsíci odpadlo a kolik z těch slibovaných zázraků mu zůstalo v praxi. A vysvětloval, jak samotné FOMO brzdí skutečný pokrok: když každý týden začínáte s novým nástrojem, protože o něm někdo napsal post, nikdy se nedostanete přes fázi hraní.

Proč mi to sedlo: přesně tohle vidím u klientů. Firma, která rok zkouší deset nástrojů a nedotáhne ani jeden, je na tom hůř než firma, která si vybrala jeden a naučila se v něm pořádně pracovat. Nejde o to být napřed. Jde o to dotáhnout jednu věc do konce.

Miloš Čermák po něm zavřel program keynote, ve kterém propojoval technologii s humorem – u člověka, který vystudoval biokybernetiku, psal televizní scénáře a dělal stand-up, to není nic překvapivého. Dobrý tah dát na konec dlouhého dne někoho, kdo umí vyprávět.

Tady jsem skončil já. Program pokračoval koncertem a networkingem až do jedenácti do večera, ale po jedenácti hodinách na nohou a v sále plném lidí už jsem měl dost a jel domů. Kdo vydržel, má co vyprávět – já radši dojel se zbytkem sil.

Co ještě stálo za pozornost

Sedm paralelních scén znamená, že jste viděli zlomek programu. Z toho, co jsem stihl nebo co mi doporučili ostatní, mě zaujala hlavně tahle témata:

• „Největší konkurencí AI nejsou jiné AI, jsou to naše návyky“ (Kateřina Çakin) – téma, které se v různých obměnách vracelo celý den. Problém není technologie, problém je, že lidé mají zaběhnuté postupy a nová věc je zpomalí dřív, než zrychlí.
• Lekce z prvního roku AI adopce na TV Nova (Tereza Fukátková) – konkrétní zkušenost z velké mediální firmy patřila k tomu nejpraktičtějšímu.
• „AI-ready Česko? Ani náhodou.“ (Lukáš Benzl, Česká asociace umělé inteligence) – zdravá protiváha k festivalovému nadšení.
• AI governance a právo (Petra Stupková, Petr Kohout) – nudné téma, které se nakonec dotkne každého, kdo AI pustí do firemních dat.
• Co dělá AI, když si má zkontrolovat vlastní práci (Jan Tyl) – o tom, jak modely „ověřují“ věci, které neověřily.

Vedle toho běžela expo zóna, kde se dal potkat humanoidní robot, vyzkoušet AI Smart Mirror od studia YORD, nahlédnout do superpočítačů a kvantového počítače přes IT4Innovations nebo si projít kyberbezpečnostní trénink ve virtuální realitě. Doprovodný program doplnil stand-up Jiřího Charváta a Flaškinet – hudba hraná na skleněné lahve, což je věc, kterou jsem na technologické konferenci opravdu nečekal.

Co mi na festivalu nesedlo

Aby to nevypadalo jako placená recenze – kromě krátkého formátu, který jsem rozebral výše, mám ještě dvě výhrady. A jednu věc, která je obě zachraňuje.

Na workshopy se nedalo dostat. Tohle mě mrzelo nejvíc. Workshopy byly to nejcennější na celém festivalu, protože měly pětačtyřicet minut a šlo v nich o konkrétní práci. Jenže kapacita sálů byla proti zájmu směšná. U několika jsem stál přede dveřmi a bylo plno dávno před začátkem; dovnitř se dostal ten, kdo si stoupl do fronty místo předchozí přednášky. Kdo chtěl chodit i na hlavní scénu, prohrál.

Dva tisíce lidí je hodně. Na chodbách, u kávy, na obědě i před sály se stálo ve frontách. Neberu to organizátorům úplně za zlé – vyprodáno bylo měsíc dopředu a dalších šest set lidí se hlásilo marně, takže poptávku zjevně podcenili všichni. Ale znamená to, že improvizovat na místě moc nešlo. Kdo neměl plán, chodil od dveří ke dveřím.

A teď to plus: pořadatelé slíbili, že všechny přednášky budou k dispozici ze záznamu, a to včetně podkladů. To je věc, která by měla být standardem a u akce se sedmi paralelními scénami je vyloženě podmínkou. Znamená to, že mi festival ve skutečnosti neskončil v úterý večer – polovinu programu si teprve pustím, a to v klidu, bez front a s možností zastavit si to. Za mě tohle vyvažuje obě výtky výše. Jen bych to řekl nahlas víc dopředu, protože v sále jsem slyšel dost lidí litovat, že na workshop nedosáhli, aniž by věděli, že si ho pustí ze záznamu.

Co si z toho beru do práce

Tři konkrétní věci, ne dojmy.

1. Přestat sledovat, co je nového, a začít dotahovat. To je přímý důsledek Fáborského přednášky. Mám v záložkách víc nástrojů, než stihnu za rok vyzkoušet, a hodnotu mi přineslo asi pět z nich. Zbytek byl výzkum, ne práce.

2. Posunout práci s AI z chatu do prostředí, kde mám data. Tohle už jsem popsal výše a je to nejkonkrétnější přínos celého dne.

3. Brát viditelnost v AI odpovědích vážně, ale střízlivě. Na festivalu se hodně mluvilo o tom, jak AI mění vyhledávání. Souhlasím, a píšu o tom dlouhodobě – třeba v průvodci GEO nebo v článku o tom, jak AI vybírá zdroje. Zároveň platí, že drtivá většina českých firem má pořád nedodělaný obyčejný web a základní SEO. Řešit AI viditelnost před tím je jako kupovat si zimní pneumatiky na auto, které nemá brzdy.

Vyplatí se jet příští rok?

Ano, a to i přes ty výhrady. Za vstupné v řádu dvou tisíc korun jste dostali celodenní program, workshopy, expo zónu, večerní program a záznamy všech přednášek. To je poměr, který v Praze nenajdete.

Kdybych měl organizátorům poradit jednu věc do dalšího ročníku: míň přednášek, delší stopáž a větší sály na workshopy. Program by tím nezchudl, naopak.

Zajímavější než festival samotný je ale kontext. Pořádá ho Černá kostka, příspěvková organizace Moravskoslezského kraje, která v centru Ostravy staví novou krajskou knihovnu – jedenáct pater, šestnáct tisíc metrů čtverečních, dokončení plánované na rok 2027. Festival je vlastně předehra k tomu, co tam má jednou fungovat celoročně.

Že se akce tohohle typu daří v regionu, který si většina republiky pořád spojuje s uhlím a ocelí, je podle mě zpráva sama o sobě. A jako někoho, kdo v tomhle kraji žije a pracuje, mě to upřímně těší.

Zdroje

• Web CERNA.AI festivalu, pořadatel Černá kostka (cernaaifestival.cz)
• Program CERNA.AI festivalu, pořadatel Černá kostka (cernaaifestival.cz)
• Profil Jindřicha Fáborského na festivalu, pořadatel Černá kostka (cernaaifestival.cz)
• Profil Miloše Čermáka na festivalu, pořadatel Černá kostka (cernaaifestival.cz)
• Web Černé kostky, příspěvková organizace Moravskoslezského kraje (cerna-kostka.cz)

O autorovi

Bc. Tomáš Stýskala, MBA

SEO specialista a konzultant na volné noze

SEO dělám od roku 2009, od roku 2016 na volné noze. Mám za sebou přes 200 projektů pro firmy a e-shopy a za každý ručím osobně.

Víc o mně · Reference · SEO konzultace